Napište do školního časopisu - nejlepší práce otiskneme
Chcete, aby se Váš příspěvek objevil na stránkách školního časopisu Jednička? Nyní máte stejnou možnost jako žáci volitelného předmětu. Přečtěte si nedokončený příběh a pokustě se vytvořit zajímavé pokračování. Nejlepší práce bude zveřejněna v připravovaném vydání Jedničky. (začátek textu je ke stažení také ve formátu pdf)
Bylo příjemné letní odpoledne. Kuba se při hodině fyziky ukrutně nudil; zase spalovací motory, znovu nákresy a model na kliku a upozornění učitelky Urbancové, že to musí všechno bezpodmínečně umět, protože ve středu budou psát desetiminutovku. Pěkná desetiminutovka, pomyslel si Kuba, když se mu vybavilo obvyklých deset úkolů s dalšími deseti podotázkami, které i premiantovi třídy Milanovi Jiráskovi zaberou poctivou čtvrthodinku.
Ať už zvoní. Kdybych aspoň s někým seděl v lavici. Třeba Fanda se nudí taky, ale hraje piškvorky se sousedem. Nebo holky; Tereza s Janou si prohlížejí nalakované nehty a Lída s Bárou si posílají vzkazy. Když s Kubou nikdo nechce sedět
Zvoní, konečně zvoní. Kuba letí s taškou přes rameno do šatny, divže nevrazil do hloučku starších kluků, kteří se při pohledu na něj divně uchechtli. Nazul si v spěchu sešlapané boty a už se vidí v klubovně. Chodí do skautu už čtvrtým rokem. Vloni si opravili jednu místnost v bývalém krejčovství a Kuba tam chodí skoro každý den. Slepují modely, chodí za město, někdy bruslí a jezdí na kole, v zimě chodí lézt na umělou stěnu do haly. Prvního června připravují program pro mladší členy; na to se Kuba těší vždycky ze všeho nejvíc, umí dobře pracovat v grafickém programu a pokaždé tak vyrobí originální diplomy.
Konečně je doma. Taška letí do rohu, úkoly nejsou. Bere si dva suché rohlíky, odkrojek salámu a pádí do klubovny. Tentokrát je cesta přeci jen delší než obvyklých deset minut, protože půlka města je rozkopaná, prý se dělá nová kanalizace.
Náhle Kuba při přelézání jedné z hald zaslechl podivný zvuk. Připadalo mu, že kňourá nějaké zvíře nebo někdo volá o pomoc. Nebo si z něj někdo dělá legraci? Nebylo by to poprvé, před rokem mu spolužáci namluvili, že se po něm shání ředitel Kavánek. Když k němu přišel do kanceláře, Kavánek nejprve na Kubu nechápavě zíral a potom k němu vedl dlouhý proslov o tom, že nemá všemu věřit.