M. Jankovcová: Den Země
Na Den Země se škola rozdělila do několik skupinek, každá vedena jedním vyučujícím.
Skupina, kde jsem byla zapsaná já se vydala na Olešnou, podívat se na Červenou louku, kde se měla těžit rašelina. Paní učitelka Divišová, která vedla právě naší skupinu, se k nám chovala ne jako vyučující a nadřízený, ale tento den víc jako naše kamarádka. Mohli jsme si s ní o čemkoli povídat a na cokoli se zeptat. Když jsme se dostali na Červenou louku, většina z nás byla zklamaná. Podle názvu jsme si mysleli, že bude mít opravdu červenou barvu, ale ve skutečnosti vypadala jako obyčejná louka, zelená. Důvodem prý bylo, že je ještě brzy a za pár měsíců opravdu načervenalá bude.
Přiučili jsme se něco o historii Olešné a o, dnes už zpustošeném, zámku, s bývalým "prasečákem" vedle. Cestou zpět do Rakovníka jsme si zahráli dvě hry, přesně určené do přírody. První se jmenovala „Hra na medvěda brtníka“, kde je třeba obejmout rukama i nohama strom a vydržet na něm ze všech nejdéle. Myslím, že vyhrála Sabča Rosičková. Při druhé hře mezi sebou soupeřili dívky a chlapci. Silnější kluci holky o jeden bod porazili. Před zábavou jsme ovšem museli napsat, jak bychom se měli chovat k planetě, co bychom pro ni měli alespoň na tento její svátek Den Země dělat. Padli názory, že by lidé tento den neměli jezdit auty, netopit tolik, a po celý rok bychom měli třídit odpad, neplýtvat energiemi apod. Bylo to náročné, ale moc fajn.