K. Jelínková: Jak si představuji svoji budoucnost?
Když jsem ještě chodila do školky, chtěla jsem být tanečnicí. Proč tanečnicí? Sama nevím, jen si pamatuji, že jsem tančila od rána do večera. Později, když jsem začala chodit do školy, jsem se rozhodla, že bych chtěla být paní učitelka. Říkáte si proč učitelka, kterou děti nemají rádi? Ale ovšem, že jí rádi mají! Někteří to, jak jí mají rádi, dávají najevo tím, že zlobí a předvádějí se. Pak jsou tu i ti, co nezlobí a to, jak jí mají rádi, dávají najevo pozorností. Ale k věci. Chtěla jsem být učitelkou, protože mám moc ráda děti a chtěla bych se jim věnovat. Teď v 8. třídě si svoji práci představuji kdekoli v divadle. Od malička chodím na dramaťák, kde mě to moc baví. V divadle můžu totiž všechny starosti hodit za hlavu. Na chvíli se stanu úplně někým jiným. Změním svojí povahu. Nejvíce si však užívám toho, jak mi diváci hltají každé slovo. Moc ráda se před tolika lidmi předvádím.
Ale věřím na osud…
K. Jelínková, 8. B, 14 let